Svojí maminu jsem opustil kolem 18. hodiny a v 18:28 jsem se ťapkama prvně dotkl svého nového domova. Hned jsem se vydal na průzkum zahrady a okolí.

Na noc si mě panička vzala do pokoje. Pokaždé, když jsem se vzbudil já, tak procitla i ona. Pořád se mě snažila přesvědčit, že v noci se má spát - a já přitom objevoval tolik věcí na kousání!

Tak po dnešní noci si myslím, že se moje panička těší, až budu spát venku. Ne že bych moc brečel po mámě, ale rámus jsem dělal stejně.

Prý už jsem velký kluk. V kohoutku už měřím 21cm a vážím 2,8kg.

A po vydatné přesnídávce určitě ještě kousek poporostu!

Mňam, to byla bašta!

Uveleben v pelíšku, sbírám síly na další neplechy. Občas si jen tak poštěknu či zakňučím a panička se hned musí podívat, co se to děje.

Tak se zase po měsíci hlásím. Jsem o něco větší - v kohoutku už měřím 27cm a samozřejmě jsem i něco přibral - ručička vah ukazuje 5,3kg. A to je mi 12 týdnů.

A co jsem všechno za tu dobu, co jsem o sobě nedal vědět stihl?
Kromě několika málo loužiček a mnoha škrábanců na tělech všech členů mojí "smečky" i jiných jedinců, kteří mě přišli obdivovat, jsem si již zvykl na moje venkovní obydlí (bouda s výběhem), byl jsem u pana doktora - říkal, že bych mohl být docela hodný pes. Panička s se mnou čekala v autě, protože jsem ještě nebyl očkovaný a v čekárně bych mohl něco chytit. Když mě panička nesla v náručí čekárnou do ordinace, tak jsem cítil zvědavé pohledy ostatních páníčků a paniček, jaké že mimčo se to vlastně nese.
Ale hlavně se ve mně pořád střádá energie. Zahrada mi už začíná být malá a ven budu moci až asi za 10 dní. Na to už se těší i moje panička. Jsem na ten svět venku móóóc zvědavý.

A jak vypadá můj den?
Před osmou hodinou ke mně přijde panička. Pokud se s ní nevítám alespoň deset minut, tak nejsem spokojený. Vždycky zkouším, kam až se můžu "vydrápat" a jsem u toho vždycky děsně "ukecanej". Ona ví, že by mě neměla nechat skákat, jenže já tak vrtím tím co (téměř) nemám (tj. ocáskem), až se z toho rozvlním ceý a jsem pak prostě neodolatelný!
Pak si chvíli hrajeme - pískacím míčkem vzbudím (hlavně o víkendu) celé okolí, a pak dostanu snídani - obyčejně granulky. Když si ke mně panička sedne do ohrádky, tak se mezi soustama k ní ještě přijdu pomazlit. Teda, abych to uvedl na pravou míru - jsem plný energie a tak si z ní dělám spíš takovou prolízačku. Pak se občas na chvíli zklidním a "zhroutím" se jí do klína. Pak si najednou uvědomím, že mi v misce ještě něco zbylo - jedním skokem jsem u ní a znovu baštím.
Zbytek dne pak závisí na tom, jak má kdo čas. Ale samozřejmě se vždy najde nějaká chvíle na hry, ale hlavně na různé lumpárny, které jsou u mě na denním pořádku. Kolem deváté večerní celý tento kolotoč končí, panička mi ještě jednou naplní misku, vyčeše mě a dá mi dobrou noc.