Dnes jsem oslavil 3 měsíce svého života, a zároveň jsem se tím "přehoupl" z batolecího věku do (převedeno na lidi) věku předškolního.
No a jak jsem slavil? Poprvé mi bylo dovoleno opustit zahradu a šli jsme na procházku.

Panička se se mnou rozhodla jít prvně na cvičák. Podívat se, jak to tam vypadá, jestli nám bude vyhovovat.
Pro mě to bylo víceméně první setkání s jinými psy - a hned s takovou tlupou!
Zatím říkají, že jsem malý, takže mě celkem šetří. Uvidím, jak dlouho.

Ráno mě panička "vytáhla" ven. Po půlhodince svižnou chůzí jsme dorazili na místo srazu s ostatními páníčky a psy. Snažili se nám vysvětlit "stopu". Všichni jsme to totiž dělali poprvé.
Myslím, že by moji paničku celkem zajímalo, zda se jí to alespoň trochu povedlo.

Tak, po delší odmlce se zase hlásím.
Měl jsem celkem nabitý víkend. V pátek ráno jsme s paničkou vyrazili na návštěvu na venkov. Poprvé jsem cestoval autobusem. Byla to pořádná nuda. Ležel jsem paničce na klíně a téměř celou tu hodinu a čtvrt jsem proklimbal. Nedalo se dělat nic moc jiného. Když jsme dorazili, tak mě čekalo seznámení se s Ditou - místní "paní domácí" - asi 7-letá fenka německého ovčáka, a několika kočkami. Dita mě nejdříve trochu usměrnila na neutrálním území (mimo svoji zahradu), a pak už jsem se mohl jít zabydlet.

Docela jsem se naťapal. Každý den jsme ušli něco kolem 5-7 kilometrů. Ještě v pátek jsme vyrazili do asi tak 2,5km vzdálené vesnice, v sobotu jsme udělali okruh přes les, louku a kukuřičné pole. Docela jsem se divil, co všechno se mi může octnout pod tlapkami. To víte, jsem z města.
V neděli jsme se byli projít zase jinde. Opět jsem ale mohl lítat po poli, a tak mi bylo fajn. Večer mě panička neuhlídala, a tak jsem už zjistil i to, že v rybníce se dá plavat, a že mi to dokonce i jde.
V pondělí odpoledne se jelo domů. Opět jsem skoro celou cestu prospal (je to fakt to nejlepší, co lze v autobuse dělat:). Doma bylo veliké vítaní se zbytkem mojí "smečky". Teď už jsem zase "ve svém" a pomalu si třídím všechny ty dojmy.